Praha:Brno Třikrát víc, desetkrát dráž

25.01.2011

Modernizace čistíren odpadních vod není doménou jen hl.m. Prahy, ale tuto problematiku řešily i jiné obce a města. Přinášíme srovnání veřejně dostupných informací o modernizaci čistírny odpadních vod prvního a druhého největšího města v České republice - Prahy a Brna. Zatímco čistírna odpadních vod v Brně Modřicích byla totálně zmodernizována již v roce 2005, Praha má na stole stále jen několik variant, ke kterým byla za posledních 8 let intenzivních příprav "již" vydána první stavební povolení.

Technologie čištění odpadních vod v obou městech byly postaveny v 60-tý letech minulého století, stálým navyšováním počtu lidí žijících či pracujících v aglomerací měst docházelo k postupnému zaplňování původně navržených kapacit, které byly v obou městech v 80 letech navýšeny. Obě města se potýkala s problémem, jak skloubit adekvátní čistění odpadních vod s modernizací celého technologického provozu.

Brno

Rozhodnutí o nutné rekonstrukci padlo již v průběhu 90. let, samotná rekonstrukce probíhala od ledna 2001 do konce roku 2003. Totální modernizace měla celkový rozpočet 2.25 mld Kč, z toho 1.6 mld Kč (47.5 mil EUR) poskytla Evropská banka pro obnovu a rozvoj. Podmínkou poskytnutí podpory bylo vedle požadavku na splnění evropských standardů kvality vypouštěných vyčištěných odpadních vod i dodání technologie "na klíč" za pevně předem stanovenou cenu a výběr zhotovitele v mezinárodní soutěži zadaných podle evropských standardů. Na přípravě modernizace se podíleli i zahraniční odborníci například z Rakouska a Dánska (projekční a konzultační činnost) a z Nizozemí a Anglie (technické prověrky navržené technologie).

Začátkem roku 2001 vyhrálo tendr česko-francouzké koncorsium, které bylo zodpovědné za návrh, zpracování dokumentace, dodavatelství a realizace technologie, zprovoznění čistírny a její jednoletý zkušební provoz.

V rámci totální modernizace byla postavena celá nová technologie (4+2 usazovací nádrže, 2x 2 aktivační dráhy a 6 dosazovací nádrže aj.) Kapacita ČOV byla navýšena z 373 800 EO využívaných před modernizací na 513 000 EO, rekonstrukce znamenala až násobné zvýšení kvality vyčištěné vody. Součástí modernizace bylo i vybudované nové kalové hospodářství (bioplynová stanice), které obsahuje 4 vyhnívací nádrže, zásobník na 3000 m3 bioplynu a 2 kogenerační jednotky, každá o jmenovitém výkonu 500 kW.

ČOV Brno Modřice provozuje akciová společnost Brněnské vodovody a kanalizace s smlouvou o provozním pronájmu z roku 1999 do roku 2024, přičemž město Brno má v této společnosti podíl.

Viz také: ČIŽP - ČOV Modřice, BVK, a.s.: Modernizace ČOV Brno Modřice

Praha

Praha problematiku rekonstrukce začala řešit přibližně ve stejnou dobu. Další úvahy komplikoval fakt, že celá ÚČOV Praha již koncem roku 2010 neměla být umístěna (alespoň podle územního plánu) na Císařském ostrově. Přemístění ÚČOV mimo Císařský ostrov se ukázalo jako nerealizovatelné a to jak z finančních důvodů, tak z důvodu vlastnictví pozemků určených jako rezervní umístění ÚČOV (lom Klecany) soukromým vlastníkem (Skanska).

Praze tedy nezbylo než provést změnu územního plánu a začít počítat s ponecháním technologického provozu na Císařském ostrově. V roce 2004 navíc vyeskalovaly spory obyvatel okolních městských částí a provozovatele ÚČOV ohledně nadměrné dopravy "trousící kaly" po Praze a obtěžování zápachem. Postupně se však (obzvláště pak po povodních 2002) dařilo nalézat kompromisní řešení (např. odvoz kalů v uzavřených kontejnerech), Praha 6 však přicházela s dalšími požadavky na budoucí řešení ÚČOV, na které magistrát bez většího odporu postupně přistupoval. Modernizace byla rozdělena do 3 etap:

  • vybudování tzv. nové vodní linky,
  • následné převedení čištění vod do nové linky a modernizace linky původní a
  • řešení kalového hospodářství.

Zatímco kalové hospodářství bylo v minulých letech již zmodernizováno (v současné době 4 kogenerační jednotky, každá o jmenovitém výkonu 900 kW), na první dvě etapy se dosud nedostalo. Překvapivě se v rámci celkové modernizace počítá s další "modernizací" zmodernizovaného kalového hospodářství - a to jeho přemístění do Drast do Středočeského kraje.

Kapacita současné ÚČOV je udávána od 1.1 do

  • 1.2 mil EO, plánovaná kapacita po rekonstrukci je 1.6 mil EO. Největším problémem současné ÚČOV je překračování limitů na vypouštěný dusík přibližně dvojnásobně. (Praha je největším komunálním znečišťovatelem odpadních vod v ČR, proto je o to více v hledáčku evropských orgánů.) Celkové náklady na modernizaci jsou odhadovány mezi 19.5 a 22.5 mld Kč, modernizace měla začít nejpozději v roce 2010 a počítá se s dokončením v roce 2016. Součástí modernizace (vedle technologických parametrů) má být zakrytí technologie zeminou tak, aby Císařský ostrov principiálně mohl sloužit i jiným (např. rekreačním účelům). Toto zakrytí zeminou má i charakter protipovodňové ochrany a údajně nemá přijít na více než desítky mil Kč.

    Praha se na modernizaci snaží získat dotace z Operačního programu životní prostředí, avšak vzhledem (nejen k) procesním chybám je získání dotace více než ohrožené; vedle absence kladného stanoviska EIA na celý komplexní technologický provoz nebo i provozní pronájem z roku 2003 do 2028 bez vypsaného výběrového řízení firmě Veolia.

    Srovnání

    Vzhledem k tomu, že se jedná v obou případech o totální modernizaci, je směrodatná pouze výsledná kapacita (tedy pražských 1.6 mil EO a brněnských 0.51 mil EO). Vzhledem k tomu, že obě čistírny patří do stejné kategorie (ČOV na více než 100 000 EO), musí vykazovat stejné parametry na 1 litr vypouštěné vody. Dalším relevantním srovnávacím kritériem je cena - pražských až 22.5 mld Kč v roce 2010-2015 oproti brněnským 2.2 mld Kč proinvestovaných v letech 2001-2003.

    Vezmeme-li brněnskou ČOV jako referenční, cena za modernizaci pražské ÚČOV by měla být přibližně trojnásobná, tedy nanejvýše cca 7 mld Kč, budeme-li uvažovat inflaci či rozdíl daňového zatížení, můžeme relevantně hovořit o 8 mld Kč. Naopak tendr na první etapu je ve výši 6.3 mld Kč (přičemž 6 mld Kč by mělo být pokryto dotací z operačního programu), spekuluje se však, že může být až dvojnásobně předražen. Ve srovnání s Brnem však vypsaný tendr je pouze na realizaci první etapy (tedy nikoliv celé modernizace tak, jak tomu bylo v Brně - druhou etapu může realizovat jiný dodavatel, ve finále pak záruku na první etapu tak může poskytovat jiný subjekt než záruku na etapu druhou, avšak posuzované parametry budou vztaženy na obě etapy nedělitelným způsobem - tedy hrozí riziko fiaska "nikdo za nic nemůže" při jakýchkoliv možných problémech).

    Zajímavě však působí záměr přemístění kalového hospodářství do Drast: Kaly rozpuštěné ve vodě by měly být čerpány cca 9.5 km daleko a 120 metrů vysoko, aby byly v Drastech odstředěny a zpracovány, zbytek "nosné" vody se vrací zpět na ÚČOV. Potrubí má být součástí přivaděče, kterým povede i důlní železnice - dokumentace EIA kalového hospodářství udává dopravu až 130 tun shrabků a písku denně (ročenka PVK z roku 2009 však udává denní produkci 9 tun písku a 7 tun shrabků). Díky důlní železnici nebude přivaděč realizován zakopáním několika potrubí, ale ve skále stříleným tunelem formátu pražského metra. Dokumentace EIA tohoto záměru však připouští, že tento materiál nebude moci být v Drastech zpracován spolu s kalem; bude zde pouze přeložen a odvezen kamiony pryč (ať již do spalovny Malešice nebo do Úholiček na skládku). Objem 137 tun odpovídá 7 větším nákladním autům, 15 tun je jedno nákladní auto - namísto této dopravy bude budován téměř 10 km dlouhý tunel s výhybnou (nádražím) v polovině trasy(pro srovnání prodloužení metra z Dejvické do Motola je dlouhé 6 km a vyjde na 19 mld Kč včetně stanic; na dalších 7 km na ruzyňské letiště však nejsou peníze.) Poznamejme, že tato varianta řešení kalového hospodářství (patrně však celá modernizace) nebyla oponována ani diskutována se zahraničními experty (srovnej s Brnem), ale byla vybrána na základě údajně menšího počtu vznesených připomínek ze dvou variant - obou umístěných v Drastech.

    Zatímco přínos modernizace čistírny odpadních vod na Císařském ostrově začleňující technologický areál co nejvíce do okolní krajiny je neoddiskutovatelný, vymístění již zmodernizovaného kalového hospodářství do Drast je velmi komplikovaně ekonomicky i ekologicky ospraveditelné. I samotné čerpání kalů při dodržení aktuálně navržené technologie přináší pouze jen další dopravní zátěž; zpracování kalů na Císařském ostrově však umožňuje použít přímo železniční dopravu (denní produkce kalů odpovídá cca 10 vagonům Falls - vagonům v našich končinách používaných k přepravě uhlí, příp. jiným uzavřeným variantám) nebo dopravu lodní. Taková varianta, jistě minimálně ekonomicky přínosná, však dnes není na pořadu dne, spíše to vypadá, že se hledá řešení co nejvíce finančně nákladné.

    Kaly mohou být spoluspalovány v energetických zařízení (elektárny, teplárny) spolu s konvenčním palivem. Taková zařízení jsou typicky napojeny na železniční síť. Vybudování důlní železnice na dopravu (ať již 15 nebo 137 tun materiálu denně) není ekonomicky ani ekologicky rentabilní, avšak jisto jistě je finančně nejnákladnější možné.

    Že by přece jen bylo potřeba "nenápadně proinvestovat" co nejvíce finančních prostředků?